Nebezpeční měkkýši

Mexiko

 

Český klub sběratelů lastur

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Subfosilní zavinutci


Subfosílie je, stručně řečeno, částečně zkamenělá ulita. Tyto polozkamenělé mušle si většinou zachovávají lesk, avšak veškeré tmavší barvy se ztrácejí. Za několik tisíc let se všechny barvy změní do odstínů oranžové nebo žluté. Pojem subfosilní může být použit nezávisle na stáří lastury, i když tento proces není ještě zcela dokončený. Je totiž velmi obtížné určit skutečné stáří lastury, a tak může být subfosilní mušle stará od několik stovek roků až po jeden milion. Podmínkou pro to, aby mohla být ulita nazvána „subfosilní“, je, aby struktura ulity nebyla překrystalizovaná nebo změněná a pocházela ze subfosilních vrstev. Totiž i klasická fosílie z miocénu může být lesklá a se vzorem, avšak její struktura je jiná, křehčí. Zlatistá, oranžová až žlutá barva je výsledkem rozpadu hnědého až černého melaninu vlivem působení roztoků z vlhkého písku nebo bahna, většinou obsahujících ionty železa. V některých případech je však výsledná barva fialově šedá, modrá a dokonce i růžová, a to tam, kde komponentami barvy jsou i jiné látky jako melanin.
Subfosílie lze nalézt na břehu moře, kde občas vlny odkryjí nánosy písku, v němž byly po mnoho let ukryty. Někdy se mohou díky přesunům půdy a pohybům celého pobřeží ocitnout daleko ve vnitrozemí. Konzervované bahnem se pak často i ve velkém množství a mnohdy ve vynikajícím stavu objevují při výkopových pracích. Dalším zdrojem těchto nazlátlých mušlí je písek těžený ze dna moře, často i z hloubek mnoha desítek metrů.

Na ostrově Borneo v Kota Kinabalu jsou vytěžené hromady písku, kde jsem našel tři kousky tvarově zajímavé Cypraea erones. Jedna byla v dokonalém stavu, dvě mírně odřené. Všechny vykazovaly známky dlouholeté fosilizace. Jistě bych našel podobných subfosilních mušlí více, ale jak už to obvykle bývá, nebylo na prohrabování se v písku mnoho času. Na Havajských ostrovech se mi podařilo neskutečnou náhodou najít v písku dále od moře subfosilní, docela malou Cypraea tessellata. Na tržišti jsem pak v zaprášené bedně, v hromadě nevzhledných mušlí, našel C. helvola hawaiensis a C. semiplota. Na ostrově Huahine v Polynésii se mi při okružní cestě na kole naskytla příležitost prozkoumat čerstvě vytěžený písek. Výsledkem krátkého hledání byla nádherná C. maculifera f. scindata.
 


Cypraea erones
Kota Kinabalu, Borneo
 

Cypraea maculifera forma scindata
Huahine, Fr. Polynesia

Mnoho sběratelů se subfosilními mušlemi většinou nezabývá z důvodu barevné jednolitosti ulit a absence zářivých barev. Avšak i tato kategorie může být zajímavá. Na tržišti v Papeete jsem koupil spektakulární C. moneta pocházející z atolu Ahe v souostroví Tuamotu. Běžné, avšak na první pohled subfosilní monety mě zaujaly svými výraznými výstupky na spodní straně lastury. Podobně hrbolaté monety objevil asi před deseti lety Dr. Felix Lorenz na Srí Lance, kde při stavbě železnice našli prastarou pláž s těmito ceněnými mušlemi, jejichž věk je odhadován na 500 000 až 1 milion let. Protože se v této lokalitě takovéto recentní ulity nevyskytují, došel tak k hypotéze, že tito pozornost budící zavinutci mohou být předky dnešní monety nebo jejích forem.


Cypraea moneta
Philippines

Cypraea moneta
Ahe island, Tuamotu
 

Cypraea moneta
Galle, Sri Lanka
 

Některé ze subfosilních zavinutců se často liší od formy nebo variety, které známe dnes, a tak byly mnohé navrženy jako samostatné taxony. Nejznámější zřejmě bude Cypraea spurca cascabullorum, Talavera&Alvardo, 1986 z Fagnabé bay z Kanárských ostrovů. Dalšími jsou C. capensis galactina, C. rashleighana eunota, C. camelopardalis mariae, atd.
 


Cypraea spurca cascabullorum
Fagnabé Bay, Canary islands
 
Subfosilní mušle, které si zachovaly lesk, krásnou žlutou, oranžovou či zlatavou barvu, jsou obvykle sběratelsky velmi ceněny.
 

Cypraea erosa
Ahe island, Tuamotu
 

Cypraea onyx
Madagascar

Cypraea sulcidentata
Hawaii islands

Cypraea vitellus polynesiae
Tahiti