Foto - lastury

Nebezpeční měkkýši

Zajímavosti

Mexiko

 

Český klub sběratelů lastur

 

Tioman


Tioman 1 Tioman 2 Tioman 3
Tioman 4 Tioman 5 Tioman 6

 

Ostrov Tioman je největším ze skupiny 64 vulkanických ostrovů ležících východně od Malajského poloostrova. Je 38 km dlouhý a 19 km široký a pokrývá ho bujná vegetace rostoucí převážně na mírně hornatém terénu. Obyvatelé se živí především rybolovem a z části i turistickým ruchem. Čtenáři National Geographic zařadili Tioman mezi deset nejkrásnějších ostrovů na světě. I já jsem zatoužil vidět tento skvost naší planety. To se mi podařilo v roce 1999 a mohu potvrdit, že je to ostrov opravdu velmi krásný a dokáže nadchnout i překvapit.

     Přesto, že Tioman patří Malajsii, čekala mě krkolomná cesta z Kuala Lumpur do Singapuru a teprve z jiného menšího letiště malým letadlem na Tioman, protože přímé spojení už bylo vyprodáno. Po necelé hodině letu jsem spatřil tento ostrůvek v celé jeho zelené kráse a okolní maličké ostrůvky nádhernou scenérii dokreslovaly. Po přistání zřízenec z objednaného ubytovacího komplexu Baja Beach Resort naložil můj kufr na klasické plechové kolečko a místo k autu si to namířil přímo na molo. Jaké bylo moje překvapení, když mě přímo z letadla posadil do připraveného člunu, kterým jsme vyrazili směrem na Baja Beach. Tenhle zážitek měl prozaické vysvětlení: do tohoto komplexu nevede žádná cesta, kterou by projelo auto.

     A tak hned v prvních minutách začala zevrubná obhlídka ostrova. Ostrov je ohraničený bizarními granitovými útvary z části připomínajícími Seychelské ostrovy. Mezi nimi jsou jakoby vykrojené malé pláže ze zlatavého písku, stíněné kokosovými palmami. K prvnímu dni patřilo neodmyslitelně koupání, u něhož nesměl chybět šnorchl a potápěčské brýle. Už v metrové hloubce bylo možné spatřit mnoho druhů korálů a ještě více pestrobarevných ryb, například nebojácné klipky, stejně jako modré a červené hvězdice, lilijice, sasanky, po dně putující mušle z rodu Tectus, velké mořské houby, samotářské kraby a další okouzlující živočichy. Zvláště mě upoutali velcí mořští mlži z rodu Tridacna svým pestrobarevným tělem s množstvím očí, jež po mém přiblížení postřehly nebezpečí a lasturám daly signál k okamžitému sevření. Vzpomněl jsem při tom na kapitána Nema z Nautilusu, jak si do obrovské zévy ukrýval svou vzácnou perlu. Tento fascinující mořský svět mě znovu a znovu ohromí všudypřítomným rozmanitým životem.

     Tioman je přírodní rezervací, na což upozorňují návštěvníky cedule se zákazem sběru jakéhokoliv přírodního materiálu, hlavně korálů, za které je pokuta v přepočtu 200 000 Kč nebo dva roky vězení. Možná také díky tomuto opatření je ekosystém Tiomanu téměř neporušený. K zajímavostem ostrova patří menší kaskádovité vodopády s chladivou osvěžující vodou, nacházející se necelé 2 km od pobřeží u vesnice Mukut Village. Povšiml jsem si, že ke koloritu ostrova nepatří potulní psi, jak je to pravidlem v jiných tropických oblastech. Jejich místo zde zaujaly bezprizorní kočky potulující se kolem lidských příbytků.

     Krásný zážitek mě čekal také při přechodu ostrova džunglí. Najatý člun mě zavezl do Juara Village, odkud se dá přejít na druhou stranu ostrova. Při vstupu do potemnělého pralesa se mi znovu zatajil dech, stejně jako při potápění. Vůně, zvuky a přítmí, které mě obklopily, umocnily tajemnou atmosféru tohoto kousku deštného pralesa. Do jedné třetiny cesty je vybudována poměrně pohodlná, vzhůru stoupající stezka, která náhle mizí a vystřídá ji sotva znatelná pěšinka přerušovaná spadlými stromy, vyčnívajícími skalisky a propletenci kořenů. Poletující pestří motýli různých velikostí a barev si užuž chtějí sednout na vaše rameno, ale vzápětí si to rozmyslí a přeletí na červený květ ibišku, který je národní květinou Malajsie. Tají se dech z obrovských, fantaskních kmenů stromů a jejich pro mne neznámých plodů. Nemohu se vynadívat na zvláštní druhy palem, na něž si musím aspoň sáhnout. Vinoucí se liány přímo vybízí k zhoupnutí. Tady také poprvé v přírodě vidím ratan. Tato liánovitá dřevina se plazí po okolních stromech i po zemi a její délka mnohdy dosáhne až 170 metrů.. Na této liáně bychom se mohli jen těžko zhoupnout, neboť je hustě porostlá dlouhými ostrými trny. V rostlinné říši patří tato dřevina k nejdelším na světě.
 
     V zápětí přicházím k potůčku, kde se osvěžím a pokračuji dále. Z nedalekého houští slyším šramot a zlověstné praskání větví. Náhle se objeví varan, kterých je tady poměrně dost, ale tento má určitě aspoň dva metry. Není se čeho bát, protože se živí jenom rostlinnou potravou, ale jeho velikost si u mě získává respekt a ustupuji raději stranou. Jen blesk fotoaparátu přeruší vzrušující zážitek a každý si jdeme svou cestou. Za chvíli slyším další zvuk, ale tentokrát v korunách stromů. To se přemísťuje tlupa dovádivých opic, makaků, kteří mě také zpozorovali a z přirozené opatrnosti mě míjejí obloukem.

     Chtěl bych také vidět nějakého zajímavého brouka. Konečně se mi to povede, ale až po odvalení tlejícího kmene, pod kterým se objevuje excelentní roháč s mohutnými kusadly, který se dává na zběsilý útěk. To mi připomene, že snad jen v jednom místě na zemi se provozují s těmito brouky tzv. sázky na boje mezi nimi. Je to právě v Malajsii v oblasti Cameronovy vysočiny, kde tito nádherní brouci zápasí na život a na smrt mezi sebou, aby svým vlastníkům vyhráli nebo prohráli jejich jmění. Roháči druhu Hexarthrirus deyrollei jsou velmi bojovní a většinou nikdy neustoupí. Jejich silná kusadla s dlouhými a ostrými zuby jim dovedou navzájem způsobit vážná poranění.

     Smutné myšlenky mi zaplaší dva spící suchozemští plži z rodu Elaphroconcha, kteří jsou pozoruhodní svou levotočivou ulitou. Také se setkávám s hbitými ještěrkami i loudavým chameleonem, s barevnými žabkami a se skupinou asi třícentimetrových mravenců. Mé pozornosti nemohou ujít ani nádherné orchideje v mnoha druzích. A co hadi ? Tak ty jsem neviděl a stejně tak mě tady neobtěžovali ani komáři. Snad mi pomáhá každodenní dávka vitamínu B, který údajně při odpařování z těla tento hmyz odpuzuje. Zato celou cestu mě provázel zpěv početného ptactva a místy velmi intenzivní až nepříjemné zvuky cikád. Nemohu nevzpomenout ani zajímavé druhy hub, které tu rostly v hojném počtu. Po třech hodinách chůze, během nichž jsem zdolal jen asi sedmikilometrový úsek, jsem se ještě vykoupal v moři a pronajatým člunem se vrátil zpět.

     Čtvrtým dnem mé putování končí a bude pokračovat na Borneu. Na místním letišti při celním odbavení musím otevřít kufr a po nezbytné prohlídce mě za chvíli čeká snad to největší překvapení. Cestujícím bylo oznámeno, že letadlo z technických důvodů poletí. až další den ve stejnou dobu a že hotel má každý z cestujících zajištěný. S takovým zpožděním jsem se ovšem nemohl smířit a své námitky jsem dal patřičně najevo s tím, že musím být ještě dnes bezpodmínečně v Kota Kinabalu na Borneu. Ochotný letištní personál mi po třech hodinách práce zajistil člun, který mě odvezl na malajský poloostrov do města Mersing. Tady však už aktivita aerolinek končila. Musím se tedy dostat do Kuala Lumpur, vzdáleného asi 400 km, autobusem nebo taxíkem. Zvolil jsem raději taxík, protože do odletu náhradního letadla zbývalo pouhých 5 hodin. Nervy trochu pracovaly a já jsem přemítal, zda to stihnu, protože prvních asi 50 km jsme jeli pomalu po nevalné cestě lemované palmami, ananasovými políčky, čajovými plantážemi a malými skromnými vesnicemi zasazenými do tropické přírody. Potom ale následovala perfektní dálnice a na letadlo

 v Kuala Lumpur jsem ještě hodinu čekal. Cesta klimatizovaným taxíkem po Malajsii byla nádherná a rovněž patří ke skvělým zážitkům. Na překrásné přírodní scenérie i zážitky nejen z Tiomanu mám ty nejhezčí vzpomínky.