Foto - lastury

Nebezpeční měkkýši

Oblíbené druhy

Mexiko

 

Český klub sběratelů lastur

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavosti z hlubin moře


Nautilus pompilius  (Linné 1758)
loděnka hlubinná

Nautilus pompilius

Patří mezi hlavonožce, čeleď loděnkovití, příbuzný chobotnicím a sépiím. Loděnky jsou bizarní hlavonožci prehistorického vzhledu. Jsou nejprimitivnější zástupci celé třídy (hlavonožci), kteří jen s malými změnami přežili od druhohor až po dnešek a svým vzhledem silně připomínají amonity. Kolem ústního otvoru mají loděnky až 90 krátkých ramen, zatímco ostatní žijící hlavonožci jich mají 8 – 10. Loděnky mají jako jediní vyvinutou vnější schránku, vylučovanou pláštěm. Avšak stavbou schránky se dost liší od ostatních měkkýšů. Ulita loděnek je rozdělena příčnými přepážkami na 33 až 36 komůrek, které slouží jako hydrostatický orgán. Kromě obytné komory, kde se nachází živočich, slouží ostatní komůrky ulity jako tlakové komory, umožňující hlavonožcům vertikální pohyb. Komůrky jsou naplněny plynem a tekutinou a spojeny sifonem. Změny v množství tekutiny jim pak umožňují měnit hloubku ponoru. Žijí pelagicky (volně na širém moři) až do hloubky 500 metrů. Živí se korýši a malými rybkami. Její schránka je vyhledávaným objektem nejen mezi sběrateli, ale často se vyskytuje v domácnostech jako dekorace. Největší známá ulita měří 253 mm.

Argonauta argo  (Linné 1758)
argonaut pelagický

Argonauta argo

Samice argonauta připomíná svou schránkou loděnky, ale jsou to poněkud neobvyklé chobotnice. Samice mají v průměru kolem 20 cm a z výpotků dvou rozšířených ramen vytvářejí jako papír tenkou schránku. Tuto schránku nelze proto vývojově odvozovat od ulit ostatních měkkýšů. Umělecky vyhotovená lodička slouží jen samičce k přechovávání vajíček a později po vylíhnutí i pro larvy až do vylíhnutí mláďat. Sameček je rovněž podivný. Svou velikostí dosahuje jen zlomku velikosti samice, kolem dvou centimetrů a ulitu si nevytváří. Vyznačuje se však dlouhým ramenem, které používá k přenosu spermií. Toto rameno se během páření odděluje a je schopné volného pohybu v moři a žije ještě dlouho uvnitř samičky. To zmýlilo i slavného francouzského přírodovědce Cuviera, který ho popsal jako cizopasného červa pod jménem Hectocotylus (tj. se stem přísavek). Na rozdíl od mnoha jiných hlavonožců se samičky argonautů můžou pářit vícekrát, zatímco sameček jen jednou. Existuje 6 druhů argonautů, kteří vytváří lodičku pro svá vajíčka. Jsou to Argonauta cornutus, hians, nodosa, nouryi, pacificus. Největší z nich je právě A. argo, její schránka může být velká až 30 cm. Pro sběratele jsou žádaným artiklem i když to není klasická ulita.

Serpulorbis colubrinus  (Röding 1798)
nedovitka

Opravdu bizarní tvar schránky plže, který vypadá jako hromádka exkrementů. Zpočátku života mají tito plži pevně zavinutou, ale protaženou ulitu připomínající věžule (Turritellidae). Jak měkkýš roste, původně kuželovitá schránka se takzvaně „rozvinuje“. Dorůstá do velikosti až 25 cm. Nedovitky mají rovněž zvláštní způsob přijímání potravy. Svalnatou nohou vylučují zvláštní výměšky, ze kterých vytváří síti podobný hlenovitý „filtr“. Ten přidržují tykadly umístěnými na noze a chytají do něj drobný plankton.


Brechites penis
  (Linné 1758)
kropenka indická

Je ojedinělý zjev mezi měkkýši a stojí zato se sním seznámit. Tento podivný mlž začíná život spořádaně jako normální tvarovaná bivalvie (mlž), ale brzy se jí to přestane zamlouvat a rozhodne se pro zcela zvláštní a složitou schránku. Kropenky jsou bizarní mlži, kteří dali přednost životu ve válcovitých pouzdrech z hmoty tvořené uhličitanem vápenatým, které se směrem ke spodnímu konci rozšiřuje a je zakončeno kloboučkem, kolem kterého je ozdobný lem. V kloboučku jsou drobné, okem sotva viditelné otvory, kterými kropenka vysunuje výčnělky nohy do písku, nebo bahna. Je to neuvěřitelné, že tak malými otvůrky může živočich nohu doslova procedit. Z původního „úmyslu“ mlže, zůstanou jen ty dvě nepatrné misky, velké pouze několik milimetrů. Na horním konci, který vyčnívá nad povrch bahna, nebo písku je široký otvor, kterým živočich nasává a vypouští vodu. Velikost tubusu bývá kolem 12 cm. Živí se řasy a organickým detritem (drobné částečky organických látek vzniklé rozpadem těl organismů, nebo jejich trusu).


Janthina janthina
(Linné 1758)
vorenka křehká

Janthina janthina

Vorenka je skutečně zvláštní modrým měkkýšem, který se vznáší při povrchu hladiny tropických moří. K tomu ji slouží „vor“ tvořený slizem, který vylučuje pláštěm. V tomto slizu se zachytí vzduchové bublinky a umožní vorence udržet se na hladině. Aby tento poutník moře snížil váhu, má jako papír tenkou a křehkou schránku. Na rozdíl od většiny měkkýšů nemá vyvinuté oči. Vorenka nemá mnoho možností se bránit, a tak se spoléhá na to, že ji před nepřáteli ochrání maskování. Její ulita je stínovaná do modra, stejně jako barva moře a proto je obtížné ji spatřit jak se shora, kde číhají ptáci, tak i zdola, kde pátrají po potravě ryby a ostatní predátoři. Protože se tito kosmopolitní plži vyvíjejí po celou dobu na hladině, chybí jim operculum (víčko). To je jejich velkou nevýhodou, protože pokud jsou vyplaveni na souš, rychle vyschnou. Živí se plovoucími koloniemi medúzovců. Dorůstají do velikosti kolem 3 cm.

Pinna nobilis  (Linné 1758)
kyjovka šupinatá

Je druhým největším mlžem na světě a vyskytuje se v pobřežních vodách celého Středozemního moře. Proto se s ní můžete setkat například na dovolené v Chorvatsku v hloubce od dvou do třiceti metrů. Její lastury jsou běžně kolem 50 cm dlouhé, ale protože roste po celý svůj život, byly nalezeny exempláře o délce až 120 cm. Schránky bývají přibližně jednou třetinou své délky zabořeny v písčitém dně, obyčejně mezi rostlinstvem. V měkkém podkladu se ukotvují dlouhými a jemnými byssovými vlákny, která staří Římané používali ke tkaní lehkých a průsvitných látek. Ve schránkách často žijí symbioticky drobní krabi Pinnotheres pinnotheres i jiné drobné organismy. Živí se řasy a organickým detritem. Je to hermafrodit měnící během vývoje pohlaví. Lastury kyjovky jsou velmi křehké a po nějaké době ve sbírkách často praskají. Proto doporučuji občas je přetřít parafínovým olejem. Tím zabráníte vysychání a znehodnocování lastur.

Další zajímavosti budou postupně přidávány !